Olympijský deník – 1. část – Nový Zéland

Andrea Gabba

Národnost: italská

Žije: Torino, Itálie

Zkušenosti: trenér triatlonu, jenž dovedl své italské národní týmy 2x na Olympiádu, v současné době trenér národního tureckého týmu triatlonu

Olympijský deník – 1. část – Nový Zéland

Pokud má být Olympijský deník opravdovým olympijským deníkem, tak ať mě osud dovede až do Ria nebo nás může zastavit i dříve... na cestě směrem k cíli se nachází opravdové vítězství a chci se o to podělit s Vámi se všemi.

Toto společné dobrodružství by nemohlo začít jinak, než z místa, kde se nyní nacházím... 10.000 metrů nad Indickým oceánem, 11 hodin od Nového Zélandu, kde za pár dní ,,moji‘‘ svěřenci (jsem trenérem tureckého národního týmu a trenér italského atlety Andrea Secchiera) budou závodit na Světovém poháru v New Plymouth. Po téměř 2 letech závodění jsme blízko epilogu knihy s názvem ,,na cestě za kvalifikací na Olympijských hrách v Riu 2016‘‘. Za měsíc a půl bude hra skončena (v pravém slova smyslu) a budeme znát jména 55 atletů mužů a 55 žen, kteří budou závodit v Brazílii.

V současné době nejlepší atleti (zhruba 40 atletů dle pohlaví) mají již jistotu účasti na Olympiádě. Tito atleti mohou mít své myšlenky naprogramované směrem k události jejich kariéry k Olympijským hrám. Moji svěřenci (Gaia a Jonas) patří k těm, kteří jsou ,,v napětí‘‘ (jak by řekl Dante) a potřebují ještě nasbírat nezbytné body potřebné ke kvalifikaci, z tohoto důvodu je naše pozornost zaměřena na poslední závody olympijské kvalifikace. Bohužel dnes jsme mezi posledními, co se snaží zvrátit situaci; jelikož si velmi přejeme nést vlající tureckou vlajku na pláži Copacabana.

Naplánovali jsme do 15. května (uzávěrka možností kvalifikace na Olympiádu) 5 závodů, lépe 5 finálových závodů Světového poháru, 5 výzev, kde hrajeme o všechno, kde potřebujeme dát do boje srdce, jako když by nebylo žádné zítra. Moji svěřenci jsou již na místě, v té okouzlující zemi, daleko od Evropy, nesoucí jméno Nový Zéland. Já jsem na cestě za nimi. Musím a chci být s nimi. Nejsem jejich trenér (ve smyslu, že je netrénuji každý den), ale jsem jejich coach, který plánuje strategie, vybírá závody, kterých se zúčastníme.  V tyto dny mě čeká tvrdá práce, musím být dobrým motivátorem, hodnotnou podporou, organizátorem, starším bratrem, v případě potřeby také přísným otcem.

Musíme dokončit naši misi, která nás stála hodně osobních obětí a odříkání (to je ale jiný příběh...který Vám jednoho dne budu také vyprávět), misi, kterou jsme si dali za cíl, a ať již bude splněna úspěšně nebo ne, musíme ji uzavřít se vztyčenou hlavou.

Věřím v mé svěřence, věřím v sám sebe.

V dalších epizodách našeho deníku budu hovořit více do hloubky o životě elitního atlety, ale pro ,,prolomení ledu‘‘ jsem musel začít s povídáním o nás. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl s mými týmy prožít dvě Olympiády (v Aténách a Pekingu) a půlky v Torině (Torino 2016...pro toríňana jako já, je to pro mě nezapomenutelná vzpomínka, i když jen jako diváka) a moc bych si přál, aby mí atleti prožili jako protagonisté zkušenost pěti kruhů.

Jeden záběr rukou ve vodě, jeden záběr nohou na kole, krok za krokem při běhu….závod po závodě… budeme bojovat o účast v Riu!

Brzy naslyšenou!!!

Andrea Gabba